(zdroj: MVDr. Jiří Beránek, specialista na choroby oční, https://www.veterina-pce.cz/dedicne-ocni-vady-1)

Dědičné oční vady

Veterinární oftalmologie navazuje na základní klinické vyšetření pacienta a vyžaduje další odborné znalosti veterinárního lékaře a odpovídající technické vybavení. Vyšetření oka nelze vytrhnout z kontextu celkového zdravotního stavu, ale musí být vždy součástí kompletního vyšetření: je řada onemocnění, která se mohou manifestovat právě na očích např. psinka, alergie, diabetes mellitus, intoxikace, hepatitis, dehydratace, přítomnost parasitů…

Každé vyšetření začíná podrobnou anamnézou, tedy řadou otázek, které popisují vývoj onemocnění. Jak vzniklo, jestli je známá příčina, jak dlouho trvá, celkové chování pacienta, výskytu onemocnění u jiných zvířat v chovu čí vrhu, v němž pacient žije.

Celá řada onemocnění oka má genetickou predispozici, a proto je nutné mít v povědomí i možné nálezy u jednotlivých plemen. Nevyšetřujeme pouze pacienty, kteří mají nějaký problém na očích, ale i zcela zdravé jedince, kteří budou zařazeni do chovu, nebo se aktivně rozmnožují. U každého plemena jsou popsány určité predispozice pro daná onemocnění a ty se pak více hlídají. Detailní informace jsou dostupné zde.

Mnoho pacientů přichází s náhlou ztrátou orientace, která je způsobena slepotou, která vznikla velmi rychle. V oftalmologii je několik možností, jak odlišit příčiny slepoty a následně zahájit vhodnou terapii. Více informací o příčinách slepoty, možnostech diagnostiky a nové metodě, která je jednoduchá a neinvazivní naleznete v tomto článku.

Dědičné oční vady ve zkratce …

Progresivní retinální atrofie (PRA) – Jedná se o postupné odumírání buněk sítnice (tyčinek a čípků), vystýlajících oční kouli a odpovědných za příjem světelných paprsků. Rozlišujeme dvě základní formy – generalizovanou a centrální, které se liší nejen klinickým nálezem, ale i formou dědičnosti. Generalizovaná forma se projevuje atrofií v periferních částech sítnice, středová část je nezměněna. Tato část je postižena při centrální formě onemocnění. První klinické příznaky progresivní retinální atrofie jsou majitelem pozorovány za šera a v době snížené viditelnosti. Pes se hůře orientuje, naráží do překážek, zornice psa je široce rozevřená i při přímém dopadu světla do oka psa (výrazné při fotografování – psovi „svítí oči“), zhoršuje se i periferní vidění psa. Poslední fází je zakalení čočky, což ještě více znemožní transparenci světelných paprsků sítnicí a onemocnění končí ztrátou zraku. Diagnostika tohoto onemocnění je vázána na specializovaná oftalmologická pracoviště vybavená oftalmoskopem a elektroretinografem, kterými lze diagnostikovat onemocnění ještě před vlastními klinickými příznaky. Např. u pudlů největší frekvence klinických projevů je mezi 3. – 5. rokem stáří, ale technika je může odhalit už od 9 měsíců.

PRA v pokročilém stadiu	Vyšetření funkčnosti sítnice elektroretinografií

U většiny plemen je dědičnost autosomálně recesivní, léčba onemocnění neexistuje. Ozdravit chov lze tedy jen vhodnou selekcí. V pokročilých stádiích progresivní retinální atrofie se často setkáváme s kataraktou, tj. zákalem čočky. Lokalizace počátku zákalu je pro jednotlivá onemocnění odlišná – např. u metabolických onemocnění (do této kategorie patří šedý zákal spojený s cukrovkou – více informací nalezenete v tomto článku) nebo v důsledku stáří dochází k zakalování středu čočky, vrozené katarakty se manifestují na zadním pólu čočky pod jejím obalem, nebo v tzv. ekvatoriální části čočky, nebo má charakteristický „loukoťový“ charakter (u bostonských teriérů). Odstranění katarakty je pouze chirurgické, ovšem jedinec s dědičnou kataraktou není vhodný do chovu. Do dalších onemocnění sítnice zahrnujeme multifokální i kompletní dysplasii sítnice, dystrofii epiteliálního pigmentu sítnice RPED.

Anomáli oka kolií (CEA) – Jedná se o vadu lokalizovanou na zadním segmentu oka v blízkosti papily očního nervu nebo na očním nezvu samém. Podle názvu je to onemocnění postihující kolie, ale výskyt je popsán i u sheltií, border a bearded kolií, australských ovčáků a mnohých dalších plemen. Závažné formy onemocnění jako krvácení do sklivce, ablace sítnice spojená se slepotou se dnes již díky mnohaleté selekci nevyskytují. Stále však nacházíme formy mírnější, jako jsou rozštěpy sítnice v blízkosti papily očního nervu anebo přímo rozštěp papily (CRD, kolobom optického nervu). Vada je autosomálně recesivně dědičná a k její poměrně výrazné eradikaci přispěl velkou měrou genetický test, kdy jsme schopni detekovat defektní alelu. Výjimkou může být u 4% populace kolobom optického disku, který se vymyká genetické testaci a je zjistitelný pouze oftalmologickým vyšetřením. CEA je klinicky ideálně stanovitelné u malých štěňat ve věku 5,5-8,5 týdne.

Protože frekvence výskytu geneticky přenosných onemocnění je značná (jen u plemene americký kokršpaněl je popsáno 23 genetických onemocnění očního aparátu), věnujeme jim značnou pozornost s úmyslem rychlého a plošného ozdravení chovů. Již od útlého věku jsou štěňata vyšetřována očním specialistou a přísně dokumentován stav jejich očního aparátu. Ten je pak dokladován při prodeji štěňat, při jejich bonitacích a v neposlední a nejdůležitější řadě v době zařazení do plemenitby. Po celou dobu působení psa v plemenitbě je vyšetření periodicky opakováno a dokladováno fotodokumentací.

Vyšetření oka štěrbinovou lampou	Vyšetření očního pozadí funduskamerou

Všechna u nás vyšetřená zvířata obdrží certifikát, tedy protokol o vyšetření se zaznamenáním případných změn. Výsledkem je, že vyšetřené zvíře JE PROSTÉ nebo NENÍ PROSTÉ výskytu dědičných očních vad. Vlastní vyšetření se skládá z klinického vyšetření završeného změřením nitroočního tlaku, prohlídkou předního segmentu oka štěrbinovou lampou, očního pozadí kamerou KOWA GENESIS s digitálním záznamem. U predisponovaných plemen ještě měříme produkce slz, nebo zkoumáme stav iridokorneálního úhlu – goniodysplasii. Vyšetření trvá asi 10-20 minut a je prováděno za plného vědomi zvířete.